Kolenní kloub je nejsložitějším kloubem lidského těla. Jedná se totiž o kloub největší a tzv. složený – artikulují v něm tří kosti: kost stehenní, holenní a čéška. Styčné plochy stehenní a holenní kosti jsou pokryté kloubní chrupavkou, ale protože si velikostně ani tvarově vzájemně neodpovídají, jsou zde vmezeřeny dva menisky. Stabilitu a pevnost kolenního kloubu zabezpečují vnější a vnitřní vazy, dynamickými stabilizátory jsou svaly kolenního kloubu. Kolenní kloub přenáší zatížení, podílí se na lokomoci a pomáhá při celkové stabilitě.
Chrupavka
Zdravá chrupavka kolenního kloubu je hladká, lesklá, bílá a pružná struktura pokrývající styčné kloubní plochy kosti stehenní a holenní. Spolu s nitrokloubní tekutinou minimalizuje tření a zaručuje hladký a plynulý pohyb v kloubu. Chrupavka nemá cévy ani nervy, vyživována je difuzí z nitrokloubní tekutiny. Tento proces probíhá během pohybů v kolenním kloubu, kdy se vlivem komprese a distrakce dostává tekutina do a z chrupavky. Pokud je tedy koleno znehybněno, zhoršuje se i výživa chrupavky. K poškození může dojít vlivem traumatu nebo degenerativních změn. S věkem a nadměrnou zátěží se chrupavka opotřebovává a ztenčuje se někdy natolik, že ztrácí schopnost tlumiče a distribuce zátěže. Spolu s jejím úbytkem dochází ke změně tvaru kloubních ploch, zmenšení kloubní štěrbiny a většímu tření uvnitř kloubu, které může v důsledku poškodit ostatní kloubní struktury a měkké tkáně a vést k artróze. Na vzniku artrózy se může podílet ovšem také dědičnost, obezita, nadměrná či dlouhodobá jednostranná zátěž, lokální trauma a jiné.
Menisky
Meniskus je poloměsíčitá chrupavčitá ploténka, nacházející se v kolenním kloubu, kde má za úkol vyrovnávat styčné kloubní plochy, tlumit nárazy, rozkládat a přenášet hmotnost těla dále do dolní končetiny a chránit chrupavku proti opotřebení. Menisky máme v kolenním kloubu dva – vnější a vnitřní. Liší se velikostí, tvarem a především způsobem přichycení ke kloubnímu pouzdru. Vnitřní meniskus je fixován na více místech, je tedy méně pohyblivý a hůře uhýbá nadměrnému tlaku působící na kloub, tudíž bývá častěji poškozen než meniskus vnější. Nejčastěji bývá meniskus poraněn během pádu, špatném doskoku či došlapu, a to zejména pokud dojde k přetočení bércových kostí vůči kosti stehenní. Může dojít k ruptuře (natržení) menisku nebo odtržení jeho malé části. Z velké části je meniskus avaskulární strukturou, což znamená, že není cévně zásobený a nemůže regenerovat. Dobře cévně zásobená je pouze vnější třetina tzv. červená zóna, kde lze provést sešití struktury s následnou regenerací. Při poranění menisku je typická bolest v oblasti kloubní štěrbiny, může se objevit pocit nejistoty v koleni při chůzi či pocit „přeskakování“ v kloubu. Existuje řada vyšetřovacích manévrů, které dokážou odhadnout poškození menisku, avšak mnohem přesnější jsou metody zobrazovací (např. MRI). Provést lze také po indikaci lékařem artroskopii - endoskopickou diagnostickou a terapeutickou metodu, která odhalí veškeré kloubní abnormality a současně umožňuje rovnou provést drobný operační výkon a některá nitrokloubní traumata ošetřit.
Vazy
Kolenní kloub je stabilizován mimo jiné vazivovým aparátem. Jedná se o vazy nitrokloubní – přední a zadní zkřížený vaz a vazy kloubního pouzdra – postranní vazy a šlachu čtyřhlavého svalu stehenního. V místech, kde je kloubní pouzdro tenké, přechází ve vnitřní a vnější postranní vaz, které jsou napnuty v úplném propnutí kolenního kloubu a dodávají kolenu stabilitu do stran. Vazy křížové přední (LCA) a zadní (LCP) probíhající uvnitř kolena stabilizují koleno v předozadním směru. Nejčastěji dochází k poškození vazů vnitřních (většinou LCA), a to při rotačním pohybu kolene, kdy je bérec fixován a stehenní kost rotuje kolem své osy. Typické jsou pády na lyžích, kdy je noha zafixovaná v lyžáku a lyže v hlubokém sněhu, přičemž tělo rotuje kolem fixované končetiny. Pokud dojde k přetržení předního zkříženého vazu, bez poškození ostatních struktur, lze volit konzervativní metodu léčby – fyzioterapii a potřebnou stabilitu kolenního kloubu dodat intenzivním cvičením a „naposilováním“ svalů v oblasti kloubu. V případě, že se jedná o aktivního sportovce nebo současně s přetržením vazu došlo k poškození další struktury kolene, většinou se volí chirurgická léčba, tzv. plastika vazu. Vždy je ale nutné každý případ řešit individuálně a u postupu léčby přihlédnout k věku, zdravotnímu stavu, rozsahu poškození a sportovní aktivitě klienta.
Pro pochopení funkce vazů v roli stabilizace kolenního kloubu, je důležité ozřejmit pojmy tzv. uzamčení a odemčení kolenního kloubu. Uzamčení vyvolávají napnuté vazy postranní a vazy na zadní straně kloubního pouzdra. V této chvíli naléhá stehenní kost na kost holenní a kloub je v tzv, stabilní poloze. Odemknutí kloubu je vyvoláno malou rotací, kdy se postranní vazy a přední zkřížený vaz uvolní a až tehdy může dojít k flexi, tedy k ohnutí kolene. Vazy se spolu s menisky a kloubním pouzdrem řadí mezi statické stabilizátory kloubu, dynamickou stabilizaci pak zajišťují svaly kolenního kloubu.
Svaly
V okolí kolenního kloubu najdeme množství svalových úponů, které mimo jiné fungují jako dynamické stabilizátory kloubu. Svaly kolem kolene tedy nezajišťují pouze správný a plynulý pohyb v kloubu, ale dodávají mu i potřebnou pevnost a stabilitu. Na přední straně se jedná především o čtyřhlavý sval stehenní, extenzor, jehož úpon přechází přes čéšku a upíná se na holenní kosti. Na zadní straně mluvíme o tzv. hamstringách, plnící zejména úlohu flexe, tedy ohnutí kolenního kloubu. Kolem kloubu se nachází řada dalších úponů ze skupiny přitahovačů či odtahovačů stehna, začátky svalu lýtkového nebo krátké svaly jdoucí v podkolenní. Tak jako jinde na těle je nutné mít tyto svaly v optimálním svalovém napětí a vzájemné svalové rovnováze, aby správně plnily svou funkci a nedocházelo tak k přetížení kloubu.
Pohyby v kolenním kloubu
Zjednodušeně lze pohyby kolenního kloubu shrnout do základní flexe, tedy ohybu, v rozsahu až 160 stupňů, extenze (propnutí) - základní postavení kloubu (0 stupňů) a vnitřní (17 stupňů) a zevní (21 stupňů) rotaci. Pohyb v kolenním kloubu je poměrně složitá a komplexní záležitost, jedná se o kombinaci pohybu valivého, rotace a posunů. Pohyb probíhá najednou ve třech rovinách, ovšem pohyb v jedné rovině (sagitální) je tak velký, že se považuje za téměř jediný (ohyb a propnutí). Během chůze nedochází (nebo alespoň by nemělo docházet) k úplnému propnutí v kloubu, do extenze tedy zůstáváme na hodnotě cca -5 stupňů. Největší ohyb v koleni je uprostřed tzv. švihové fáze, a to cca 75 stupňů flexe. Rozsah pohybu v kolenním kloubu je ovlivněn danými anatomickými strukturami, případně funkčními změnami nejen v kloubu kolenním, ale i ve vzdálenějších segmentech těla – nejvíce však kyčel, pánev, hlezno.
Autorka článku
Mgr. Tereza Saifrová
Fyzioterapeut ve společnosti The Clinic Medical s.r.o.
