Přední zkřížený vaz, latinsky ligamentum cruciatum anterior (dále jen LCA), je nitrokloubní vaz v kolenním kloubu zajišťující jeho stabilitu. Jedná se o strukturu, která je nejčastěji poškozena, pokud dojde k traumatickému poranění kolene. Přední zkřížený vaz je spolu se zadním zkříženým vazem zásadní pro předozadní stabilitu kolene, protože zamezuje posunu bércové kosti vpřed vůči kosti stehenní.
Více o anatomii kolenního kloubu zde.
Křížové vazy fungují jako centrální stabilizátory zpevňující koleno pasivně, a to zejména v okamžiku, kdy okolní tkáně ještě nejsou dostatečně napnuté a připravené k jeho ochraně. LCA bývá nejčastěji poškozen u sportu, kde dochází k náhlé změně rychlosti nebo směru (fotbal, tenis, basket, lyže atp.) či nárazovým mechanismem do zevní strany kolene, kde dojde k torzi bérce. Zranění předního zkříženého vazu může mít několik stupňů – natažení, částečné natržení nebo kompletní utržení vazu. Kromě stupně poškození dále udává směr léčby také fakt, zda byl v kolenním kloubu poškozen pouze samotný vaz nebo i další struktura. Častá je totiž tzv. nešťastná triáda, kdy kromě LCA je poškozen i vnitřní meniskus a vnitřní postranní vaz. Poškození LCA bývá často provázeno pocitem „lupnutí či prasknutí“, ostrou bolestí s následným otokem, někdy i krevním výronem. Koleno může být pocitově zablokované či „vyskočené“, pohyb bývá omezen mimo jiné i ochranným stažením svalů.
1. Diagnostika poškození LCA
Vyšetření kolenního kloubu má v první řadě na starosti ortoped, který koleno, ale i všechny okolní struktury prohlédne, „prohmátne“ a provede řadu pohybových manévrů a testů, které mu pomohou ozřejmit, která struktura je pravděpodobně poškozena. K přesnější diagnostice slouží magnetická rezonance, která odhalí velikost a vážnost poškození měkkých tkání.
2. Léčba poškozeného vazu LCA
Léčebný postup při poškození předního zkříženého vazu záleží na několika faktorech. Zejména na vážnosti a míře poranění (natažení/natržení/utržení), přítomnosti poranění okolních struktur, věku pacienta, fyzické zdatnosti a celkové kondici pacienta. Úplné přetržení LCA se u sportovců, kteří si sebemenší nestabilitu v kolenním kloubu nemohou dovolit, většinou řeší operací. Lidé, kteří nejsou profesionálními sportovci a nezatěžují tolik svůj pohybový aparát, často zůstávají u konzervativní terapie – rehabilitace, ortézy/bandáže, kinesiotape aj. Vždy je však nutné léčebný postup volit individuálně dle stavu pacienta a jeho potřeb.
3. Konzervativní postup léčby
Pokud je zvolen konzervativní postup, v akutní fázi se snažíme zbavit otoku, bolesti a urychlit hojivé procesy pomocí manuálních, fyzikálních či farmakologických metod. Dále pokračujeme v intenzivní rehabilitaci, která obnáší zejména posílení svalových struktur dolní končetiny. Důležité je zaměřit se na svaly v okolí kolenního kloubu, které jsou schopné funkčně nahradit poškozený vaz a jsou tedy tzv. aktivním stabilizátorem kolene. Kromě doporučených cviků od fyzioterapeuta je pro pestrost pohybu dobré zařadit například i jízdu na rotopedu, která je v tomto případě po všech stránkách bezpečná.
4. Chirurgický postup léčby + následná rehabilitace
V případě, že je rozhodnuto rupturu vazu řešit chirurgickou léčbou, provádí se plastika vazu pomocí (většinou autologního) štěpu. Tento štěp je odebrán buď z přední strany kolene (úpon čtyřhlavého svalu stehenního) nebo ze šlachy hamstringů. Variantu vhodného štěpu pro plastiku vybírá vždy operatér. Štěp z přední strany kolene je velmi silný a pevný, odebírá se spolu s kostěnými štěpy na začátku a konci vazu a pomocí šroubů a vstřebatelných hřebíčků se kotví na původní místo utrženého vazu. Tato varianta se volí většinou u aktivních sportovců. Rekreačním sportovcům a často ženám se doporučuje spíše štěp ze zadní strany stehna, který umožňuje rychlejší regeneraci, pacient má menší jizvu, ale víme, že vaz je méně pevný.
Cílem chirurgického přístupu je obnovení stability v kolenním kloubu, cílem následné rehabilitace je obnovení svalové síly, rozsahu pohybu a celkové funkce kolenního kloubu. Rehabilitace po rekonstrukci LCA začíná ideálně hned první den po operaci. Prvotní fáze obnáší zmírňování pooperačního otoku, podporu hojení, obnovu rozsahu pohybu v koleni do propnutí a do 90st ohybu a trénink chůze o berlích. V této fázi je vhodné využít motodlahu, která vám velmi bezpečně a efektivně pomůže s rozhýbáním kloubu dle aktuálního doporučení lékaře/fyzioterapeuta. Většinou od druhého týdne se pokračuje v ambulantní fyzioterapii, pomalu se odkládají berle, případná ortéza a pokračuje se v rozhýbání kloubu na 120 st ohybu a plného propnutí. Nutná je správná péče o jizvu a okolní měkké tkáně, zaměřujeme se na budování svalové hmoty, zařazujeme rotoped jako bezpečnou cestu k rozhýbání kloubu a komplexnímu aktivování svalstva dolních končetin. Zhruba po 2 měsících od operace se vracíme k běžným denním aktivitám, k budování svalové hmoty je důležité zvyšovat náročnost tréninku a počty opakování jednotlivých cviků. Mezi 2. a 6. měsícem se vracíme ke sportovním aktivitám, avšak do plné zátěže je doporučováno navrátit se až mezi 9.-12 měsícem od operace, zejména u sportů náročných na stabilitu kolene. Časové milníky jsou orientační, vždy záleží na konkrétním stavu pacienta a doporučení lékaře.
Autorka článku
Mgr. Tereza Saifrová
Fyzioterapeut ve společnosti The Clinic Medical s.r.o.
